Loučeň 2018

Opět po dvou letech zazněl parkem Loučeňského zámku ryk vojáků, výstřely pušek a děl i jiné doprovodné zvukové efekty, provázející bitevní ukázku z dob napoleonských válek.  Ano, dva roky od poslední Loučeně utekly přímo bleskově a my měli zase jednou pořádat velkou vojensko-historickou akci. Tím my myslím především členy našeho klubu 7. Rota, jež byl spolu se zámkem Loučeň hlavním pořadatelem třídenního programu na výše zmíněné kulturní památce.  Termín konání byl určen na 21-23. září. Oproti minulému ročníku bylo přihlášeno jednou tolik vojáků, čímž jsme se dostali do čísel, jež naši akci zařadila po bok těm největším letošním vojenskohistorickým ukázkám z napoleonských válek.

Do Loučeně jsem se dostavil spolu se skupinou pracantů z naší jednotky už ve středu, protože bylo potřeba vybudovat kulisy nezbytné pro kvalitní ztvárnění bojových střetů vojáku v bitvě u Lipska, kterou měla naše ukázka připomenout. Celé tři dny se pak z parku ozýval hluk motorové pily a bušení kladiv.  V pátek nám přijeli na pomoc i členové jiných jednotek, za což jim patří náš upřímný dík. Díky nadstandardnímu nasazení všech pracujících vojáku se podařilo kulisy postavit do pátečního oběda a nezbývalo, než se těšit na příjezd zbývajících přihlášených účastníků. S postupujícím večerem se začal tábor plnit stany, až byla louka poseta bílou plachtovinou po celé své plošné výměře. V blízkém altánku roztopila v polní kuchyni ohně skupina gastronomických pracovníků a zdálo se, že nás čeká klidný páteční večer. Na osmou hodinu se náš velitel odebral do zámku, kde pořádal lehce opulentní banket pro všechny velitele. A v té chvíli se přihnal vítr severák.  Nevím podle jaké stupnice se určuje názvosloví větrů, ale v tomto případě bych se nebál označení vichřice. Některé stany měly problémy, aby se opět nesbalily a neodletěly neznámo kam. Naštěstí tento vychřicoidní úkaz netrval dlouho a tábor se podařilo zachránit. Jako největší ztrátu jsem vyhodnotil odlétnuvší papír s konzumačními čárkami od našeho pivního výčepu.  Z toho měli radost pouze zavilí alkoholici, ale většina ostatních, jež ještě nestihla zvýšit konzumaci zlatavého moku, propadla smutku.  Naštěstí jsem výše zmíněný papír nalezl při ranní obhlídce tábora a tak bylo učiněno spravedlnosti zadost.

Sobotní ráno bylo podstatně chladnější než předchozí dny, kdy rtuťový sloupec teploměrů atakoval třicetistupňovou hranici. Jednotlivé jednotky se postupně objevovaly na bojišti, kde prováděly výcvik a již před obědem jsme také odstartovali program v přilehlém amfiteátru. Ten svým vystoupením zahájili naši vojáci, kteří jsou i členy skupiny „Svobodní sedláci“, a to programem, ukazujícím jejich šermířské a komediální nadání. Zaplněný amfiteátr jejich vystoupení odměnil zaslouženým potleskem. Po tvrdé chlapské zábavě přišlo také něco hlavně pro něžnější půlku obyvatel naší planety, ale nejen tu. Módní přehlídka, jež byla organizována členkami našeho klubu, byla opravdu obsáhlá a pestrá a oblečení od středověku až po nedalekou minulost bylo prezentováno s profesionálním přístupem.  Po obědě se přiblížil čas hlavní bitevní ukázky.

Boj zahájili rakouští myslivci, již provedli průzkum. Francouzská jízda je spolu s jednotkou lehké pěchoty zahnala. Poté na bojiště vstoupila mocná Ruská armáda. Z chodu jsme zahájili i přes otřesné ztráty útok na boční redutu. Bohužel dělo z hlavního obraného postavení francouzských vojsk nás poničilo natolik, že nás protivníci odrazili. Mezitím zahájila spojenecká armáda Rakušanů a Prusů pochod na velkou redutu. To vše sledovali vysocí ruští důstojníci ze svého vyvýšeného a alkoholem dobře zásobeného postavení.  Abychom se vyšvihli před našimi nadřízenými osobami, opět jsme se jako Rusové zformovali a využili toho, že dělo z hlavní reduty přeneslo palbu na naše spojence. Vyrazili jsme směrem k redutě a tentokrát ji dobyli.  Ustupující Francouzové ji ještě stihli na rozloučenou zapálit.  Zatímco jsme se probíjeli od jednoho obraného postavení k druhému, došlo v údolí k rozhodujícímu střetu Francouzů a našich spojenců. Bitevní pole bylo pokryto mrtvolami v uniformách všech armád.  Nakonec se válečná štěstěna přiklonila na naši stranu a vítězství bylo naše. Po vyhrané bitvě jsme napochodovali do amfiteátru, kde se konala komentovaná přehlídka našich vojáků. Po nich nastoupili opět „Svobodní sedláci“ tentokrát v komentovaném programu s tématikou boje s chladnými zbraněmi za napoleonských válek. A po nich vystoupili francouzští bubenici – Banda Allegra, jejichž koncertní vystoupení patřilo ke zlatým hřebům celé akce.

Po zaslouženém pobitevním oddechu jsme se vypravili do zámeckého kostela, kde byla uspořádána vzpomínka za vojáky, padlé v Bitvě národů u Lipska. Z kostela jsme vyrazili do zámeckého parku a v něm na památku všech vojáků napoleonských válek zasadili strom a u něj i pamětní kámen. Nastupující soumrak ohlásil začátek dalšího dějství. Tentokrát proběhl krátký bitevní střet přímo před zámkem. Výstřely mušket v krátkých záblescích osvětlovaly setmělý zámek a dodávaly bojujícím poněkud pekelný výraz. Po velmi zdařilé přestřelce o samotné šlechtické stavení proběhl na závěr sobotního dne koncert skupiny Hakka Muggies.

V neděli nás čekala poslední bitva. Rozhodli jsme se tentokrát využít celý zámecký park. Bitva probíhala v náročném a členitém terénu, ve kterém se mohli jednotliví účastníci opravdu vyřádit do sytosti. Potlesk diváku byl potvrzením, že i pro ně se jednalo o parádní zážitek. No a pak už zbývalo jen začít balit. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se zasloužili o to, že se takto náročná akce mohla bez větších komplikací uskutečnit. Takže přátelé - děkuji a na nějaké další akci pořádané 7. Rotou na shledanou.

Fritz

Fotky zde: www.facebook.com/pg/apseron1805/photos/?tab=album&album_id=1879116722169858