Hlášení generálporučíka Miloradoviče generálu Kutuzovovi o bitvě u Slavkova

Č. 76, 15 prosinec 1805

Dne 20. listopadu [2 prosince] 1805 jsem byl přidělen s  Maloruským granátnickým plukem, Apšeronským, Smolenským a Novgorodský mušketýrským plukem, baterií plukovníka Kudravceva a čtyřiceti Jelisavetgradskými husary k rakouským vojskům ve 4. koloně. Vyšli jsme se z tábora dle dispozic kolem osmé hodiny ranní, a vytvořili předvoj kolony z mušketýrů  obou praporů Novgorodského mušketýrského pluku  a granátnického praporu Apšeronského mušketýrského pluku; oba pod velením podplukovníka Manathikina s rozkazem obsadit vesnici, která se nacházela jeden kilometr od tábora.

Jakmile tento předvoj zamířil k této vesnici, objevily se dvě nepřátelské kolony postupující přímo proti nám vedouce hustou palbu s silnou  dělostřeleckou podporou.. Naše prapory narychlo vytvořili linii a připravili se k bodákovému útoku. Takto jsme odrazili nepřítelovou nejbližší kolonu. V této chvíli ovšem dopochodovalo devět francouzských kolon. Rychle se rozmístili do čtvercových formací, aby tak zvýšili svou střelby schopnost. Otočili svá čela proti našim bokům a chystali se k novému útoku. Tento nápor jsme již nemohli vydržet, jelikož obě naše jednotky byly téměř rozprášeny.. Tváří v tvář přesile nepřátelských jednotek podporovaných  silným dělostřelectvem a nepřetržitou palbou, jsem  okamžitě poslal generálmajora Repninského s granátnickým prapor Novgorodského pluku, obsadit kopec na této straně obce tak, aby se ustupující mušketýrský prapor Novgorodského pluk mohl v poklidu stáhnout. Dva rakouské prapory také dorazily na kopec. Zatím, po obdržení rozkazu Vaší Excelence, jsem shromáždil maloruský granátnický pluk, Smolenský mušketýrský pluk a Apšeronský mušketýrský pluk s granátnickým praporem, a vedl je do útoku proti francouzům postupujících přímo na nás, se záměrem buď přemoci je, nebo alespoň zastavit jejich postup a dát  Rakušanům dostatek času na obsazení pozice za námi. Dělostřelecká baterie plukovníka Kudravceva byla nasazena v polovině kopce.

 Tak začala bitva, v níž čtyři ruské pluky čítající asi pět tisíc mužů a dva rakouské prapory odhodlaně bojovali proti  28.000 nepřátelských jednotek (jak bylo později zjištěno). Granátnický prapor Apšeronského mušketýrského pluku učinil dva bodákové útoky a druhým,  který vedl kapitán Morozov se téměř podařilo ukořistit dvě nepřátelská děla. Francouzské jednotky využili své přesily a místo čtyř řad vojáků nasadily do boje nové kolony. Francouzský velitel poslal většinu svých sil naším  směrem tak, aby obklíčili naše malé pozice obsazením výšin za námi.

Mezitím, byl raněn statečně bojující generál Repninsky a generálmajor Berg byl zajat.. Rakušané, ktěří obsadili pozice za námi, výšinu opustili a uchýlili se zpět. V takovéto katastrofální situaci, extrémní únavě vojáků, nedostatku munice, obtížnému terénu a nepřátelské palbě ze všech směrů bojovali naše jednotky téměř stejně statečně jako díve.

Tato špatná situace pokračovala pouze než jsme spatřili prapor Jeho Císařské Výsosti Izmailovského gardového pluku, který zadržel postup francouzů a dokázal odpovědět na neutuchající nepřátelskou palbu. Využil jsem  přestávku a shromáždil své vojáky, tak, aby byly z dosahu dělostřelecké palby. Když prapor Izmailovského gardového pluku nakonec ustoupil, vedl jsem svoji kolonu do vesnice, kde jsem měl v úmyslu dostat  munici a podpořit všechny pluky, které  stále bojovali s nepřítelem na druhé straně obce. Dostal jsem ale rozkaz od Jeho Carského Veličenstva, jehož obsahem bylo obsadit Slavkov. Jeho Carské Veličenstvo mě pověřilo, abych po bitvě vytvořil, pro posílení armády, zadní voj pro ústup do Haliče.  

Naše ztráty nebyly vysoké, protože nepřítel místo pronásledování našich jednotek pokračoval v záboru bitevního pole, navíc jeho dělostřelecká palba nebyla tak účinná. Naše ztráty byly: 4 mrtví důstojníci a dva nezvěstní, zabito a ztraceno bylo  24 poddůstojníků, 8 hudebníků, 662 vojínů a  25 dalších neřadových vojáků. Francouzi utrpěly mnohem větší ztráty, které bylo snadné vyvodit z jejich nutnosti  často měnit své  bojové kolony.

Rád bych si dovolil předložit Vaší Excelenci seznam důstojníků , kteří se vyznamenali svou statečností: generálmajor Berg, generálmajor Repninsky, který byl zraněn do nohy a měl zhmožděný bok. v Maloruském granátnickém pluku major Kristafovič, který byl zraněn do břicha, jako i  poručík Stěpanov. V Apšeronském mušketýrském pluku kapitán Morozov, kterému se téměř podařilo ukořisti dvě děla, déle pak  služební kapitán Skalský I. a praporčík Gutkov. Ze Smolenského mušketýrského pluku major Čičagov. Služební kapitán Miliutinov z Novgorodského mušketýrského pluku, Pobočník generálmajora Repninského  Berezovskij, můj pobočník Arakcheyev a praporečník Bravkov z Maloruského granátnického pluku, který byl přidělen ke mně jako adjutant. Plukovní pobočník Glinka z Apšeronského pluku a portupej praporčík Tulajev z téhož pluku, kteří byli odesláni do nejnebezpečnějšího místa bitvy.

Při psaní této zprávy, nemohu nevzpomenout se smutkem na pobočníka Jeho Císařské Výsosti  hraběte Tizenhauzena, který byl smrtelně zraněn. Tento vynikající důstojník bojoval s obdivuhodnou statečností, byl vždy uprostřed nejnebezpečnějších míst a jeho statečnost pro mě byla velmi inspirativní, zejména v tento bitevní den.. S ním, armáda ztratila důstojníka výjimečné kvality.

Generálporučík Miloradovič

Zdroj: Státní ústřední archiv v Litvě, soubor 378, opis 13, delo 213                                

Tištěná verzi je k dispozici v MI Kutuzov: sbornik dokumentov [MI Kutuzov: Zpracování dokumentů], (Moskva, 1954), svazek II.

Přeložil Alexander Mikaberidze

Vložen na Napoleon Series: únor 2005

zpracoval: Václav Kubeš