Dobývání Bratislavy

Akce v hlavním městě slovenské republiky Bratislavě mají pro nás obyvatele moravské metropole Brna vždy lákovou příchuť bojů okolo velké řeky, jež nám bohužel v našem městě poněkud chybí. A tak nevynechám příležitost, abych se pokochal výhledem na Bratislavský hrad a pod ním proudící tok řeky Dunaje.  

Po výborných zkušenostech z minulého roku, jsem netrpělivě číhal na termín akce v Bratislavě. A mé očekávání bylo více než vyslyšeno.  Krásné počasí, jež bylo slíbeno chovateli rosniček, tentokrát opravdu bylo. Tábor, jež jsme si postavili v krásném prostředí parku  Janka krále jsme tento rok raději obehnali provazem a zabezpečili psovitou šelmou, neboť jediným stinným prvkem z let minulých na této akci byl větší než větší výskyt pobertů pochybné pověsti, jež uzmou vše, na čem spočinou jejich nenechavé ruce. Ale tento rok se naštěstí našemu tábořišti tyto nepříjemnosti vyhnuly.  V sobotu ráno jsme se probrali v použitelném stavu, i když se na některých členech našeho zájezdu projevovaly příznaky péče našich rakouských spojenců, jmenovitě Bobra s Kozou, jež se pokusili naší skupinu zlikvidovat svým oblíbeným nápojem. Ale pomstili jsme se jim a místo tradiční role rakouského spojence jsme vyrazili na pole válečné v řadách Francouzské armády. Z tohoto vývoje situace měl radost především náš nový (zapůjčený) bubeník, jež normálně nosí modrou uniformu a hostování v naší jednotce vzal jako vedlejšák. Takto mu nikdo nemohl vyčítat, že by zradil svou domovskou armádu. Vůbec počet Francových vojáků v našich řadách rozšířil i jiný dobrovolník z řad Napoleonovy armády a tak jsme byli skupina v pravdě internacionální.

                Dopoledne jsme napochodovali přes krásný modrý Dunaj přímo na hlavní náměstí, kde jsme byli dekorování starostkou Bratislavy pamětní stuhou. Po salvě jsme se rozlezli po místních kavárnách a užívali pohostinnosti krásné Bratislavy. Někteří z nás vyrazili na Bratislavský hrad a zbytek se odešel válet do tábora. Oběd, který byl jak je na této akci zvykem luxusní, nás příjemně naladil na poobědní siestu, jež jsme strávili nervy drásajícím utkáním v Gorotkách. Bohužel volba osazení mého týmu nebyla nejzdařilejší a tak jsem chuť vítězství nechal ochutnat jiným. Ale přesto jsem nebyl o pocity vítěze ochuzen. V řadách francouzské armády jsme vybojovali slavné vítězství. Bitva samotná byla specifická především spoustou mrtvých vojáků na bojišti, což je jev jeden nevídaný. Počet děl na kilometr fronty dosáhl počtů jako v bitvě u Borodina a tak se vzduch chvěl výstřely z děl. Prostě moc pěkná bitva.

Po bitvě následoval večerní program. Prvním vrcholem byla večeře. Uzené koleno se špekovými knedlíky a zelíčkem. Kdo by dokázal sníst celou porci mohl rovnou požádat o titul jedlík roku. Prostě paráda. Po gastro obžerství jsme směřovali mílovými kroky k večernímu vyvrcholení celé akce a to střelbám přes Dunaj. A nebyli jsme ani v nejmenším zklamáni. Rána stíhala ránu, až se na protějším břehu otřásal i Bratislavský hrad. Plameny z děl šlehali a nám se to opravdu líbilo. Krásná tečka za krásným dnem. No a pak stačilo se vrátit do tábora dopít zásoby alkoholu jak z vlastních zásob, tak i nafasované zboží a jít spát. V neděli jsme zabalili tábor, rozloučili se a nesměřovali své kroky k domovům abychom se příští rok zase mohli vrátit do Bratislavy.

Fritz