Noční a zimní pochod

Je to již pár neděl co zbytky našeho slavného Apšeronského pluku překročily Vislu. Od té doby se zdá být všechno horší. Denní pochody se prodlužují, a polskou krajinou se prohání krutý mráz. Naštěstí máme stále v našich řadách našeho mladšího poddůstojníka Bendanova, který je schopen získat úžasný proviant z místních zdrojů.  16.2.1813 Byl z naší sedmé roty vybrán průzkumný oddíl pod vedením zkušeného staršího poddůstojníka Friedricha Valtera. Zrychleným nočním pochodem jsme měli dosáhnout nejbližší vesnice a zjistit přítomnost zbytků grand armee, která před našimi prapory prchala jak myš před kočkou. Znaveni dlouhými přesuny jsme souhlasili, co nám také zbylo. Nejdříve nás hnali z Rumunských hor k širým pláním běloruské krajiny a teď jsme byli někde uprostřed Polska. Už jsme všichni přestali doufat, že se kdy ještě spatříme s našimi rodinami, že ještě někdy spatříme matičku Rus. Jediný náš židovský bratr v Kristu Váňa Vsjochatěl stále neztrácí naději a ve volných chvílích nás povzbuzuje písněmi svých předků. Vyšli jsme za soumraku, nicméně už po prvních kilometrech bylo jasné, že tento pochod nás bude stát víc než jen pár dalších puchýřů na již tak zničených nohách. Neschůdný terén polské divočiny si brzy začal vybírat svoji daň. Padlých tu noc bylo mnoho.

Za několik hodin jsme již viděli světla z prvních staveb blízké vesnice. Nejdříve opatrně a nevěřícně jsme vstoupili, nicméně když jsme nezaznamenali žádnou francouzskou přítomnost, tak jsme na náves napochodovali jak správná ruská armáda, s písní na rtech. Po prohledání celé vsi jsme začali hledat ubytování. Místní obyvatelé nám doporučili jednu usedlost, ve které již místní sedlák umřel, zabili ho francouzští vojáci, před několika lety. Za našeho průvodce byl vybrán náš nejstatnější voják Michail, který umí místní dialekt a domluvil se na trase. Chybou překladu však byla zaměněna vzdálenost, kterou jsme museli ještě urazit. Cesta nás vedla malebnou krajinou zamrzlé říčky.  Na konci cesty pro nás připravili místní obyvatelé z nedalekého stavení drobné pohoštění, které nám přišlo vhod. Po posilnění jsme urazili poslední část cesty do našeho stavení. Ještě než jsme usnuli, tak nám rozdal mladší untěr zásoby piva a vína, které nám rozehřály prokřehlé nohy a pozvedlo to naši morálku.

 Druhého dne nás čekal pochod ke zbytku jednotky. Ráno nás čekala nepříjemná zpráva v podobě padlého druha Ulryka. Mráz a špatná strava si na něm vybraly daň. Ráno na nás však čekalo i překvapení v podobě místního mládence  Brunka, který se ze samého nadšení rozhodl k nám přidat. Pochod ve dne již probíhal ve veselejším duchu. Brzy jsme začali potkávat předsunuté postavení našich druhů. V místních hospodách již byli na náš příchod připraveni a tak jsme se mohli občerstvit místním kvasem a hřibovou polévkou. Pln dobrého jídla a optimismu, nad úspěšně splněným úkolem, rozhodl se starší poddůstojník ke každoroční očistě těla a po vzoru ruských mužíků si vysekal díru v ledu a smyl ze sebe prach z bitvy u Bereziny, na kterou jsme stále ještě s hrůzou vzpomínali. Po této zastávce na hrázi rybníku již nic nebránilo v šťastném návratu do našich výchozích pozic.

Jsem šťastný, že jsem přišel do naší jednotky. Doufám, že mí bratři ve zbrani, Jurij, Grausov, Michail, pravoslavný žid Váňa, Ulrych David, bubeník Foma i mlčenlivý švédský odvedenec-kterému říkáme Radim z důvodu jeho veselé nálady. Věřím, že společně překonáme další útrapy, které nás ještě čekají.

19.2.1813 Vacek Věnčeslavovič.

Vašek

Fotky zde: www.facebook.com/pg/apseron1805/photos/?tab=album&album_id=1605537039527829