Bratislava

Tak jsme se zase jednou vydali za hranice všedního dne a navštívili cizí kraje. Protože se nemá nic přehánět, byli jsme sice oficiálně v cizí zemi, ale zase taková cizina to pro nás, z českých luhů a hájů, nebyla. Slovenská země je nám blízká nejen jazykově a tak se tam cítíme více než dobře. Sedmá rota opět po roce navštívila Bratislavu a na tradiční akci opět předvedla vše nejlepší , co se na domácí půdě naučila.

Stanový tábor byl jako obvykle v krásném prostředí na břehu Dunaje s výhledem na Bratislavský hrad. Oproti minulému roku přibyly v našich řadách nové stany, a tak naše tábořiště bylo zase o kus krásnější. K tomuto trendu přispěla zajisté i premiéra nového puškového stanu, který byl vůbec poprvé k vidění právě zde. Jinak toto miniaturizované týpí pro 4 pušky nebo jednoho značně podvyživeného trpaslíka, jež vzniklo na základě nákresů poslaných přímo z moskevského informačního zdroje, zase tak moc praktické nebylo. Avšak po menších technických úpravách se tato výstrojní součástka již brzy stane nedílnou součástí stavebně- ubytovacího vybavení sedmé roty na všech válčištích.

Sobotní ráno jsme se vyškobrtali z našich teplých spacáků a začalo před- nástupové martýrium. Bylo potřeba doladit uniformy na daný rok 1809. Protože uniforma na toto období vykazuje některé rozdíly oproti uniformě na rok 1805 jež je standartní výstrojí, bylo potřeba vyměnit čáka vyměnit řemení a vůbec doladit vzhled. To se nám povedlo díky využití veškerých zásob půjčovny sedmé roty. Zúročili se tak nekonečné hodiny vyšívání, jimiž někteří pracovití členové naší skupiny trávili dlouhé zimní večery, aby naše jednotka mohla vystoupit opět na evropská bojiště v plném lesku. Po nástupu se konal již tradičně pochod do centra Bratislavy. Po návratu z této vycházky a po vydatném obědě, byl zahájen intenzivní výcvik zaměřený především na mysliveckou taktiku. Druhou půlku času, jež jsme si vyčlenili pro zvyšování naší připravenosti, jsme trénovali boj tesákem. Vzhledem k tomu že se jednalo o již druhý výcvik v boji s touto zbraní v témže roce, byly u některých jedinců patrné první nesmělé kroky, ke skutečnému a bezpečnému šermu s touto zbraní. Po výcviku byl uspořádán již tradiční turnaj v gorodkách. Po hodinové urputné bitvě skončilo utkání remízou a super zážitky.

Bitva začala poněkud netradičně v 17.00. Před ní jsme se ještě zúčastnili znovu zasazení Napoleonova stromu. Zajímavé na této atrakci bylo složení zúčastněných jednotek. Kromě velkého počtu Rakušanů a našeho kontingentu Rusů se akce zúčastnili pouze 4 francouzští vojáci. Vzhledem k tomu, že se sázel strom na počest jejich císaře, bych očekával poněkud větší účastnickou základnu francouzských bojovníků. Ovšem letošní jezdící morálka francouzských kolegů tomuto počtu odpovídala. Bitva, jak už jsem napsal, měla začít v 17.00, ovšem v pět hodin spustil komentátor. Ten diváky zasypával vyčerpávajícím tokem informací. Po prostátých 20 ti minutách byl konečně zahájen boj. My jsme nastoupili v řadách Francouzské armády (přece jen proběhl ten Tylžský mír, tak se to nějak zdůvodnit musí…). Útok stíhal útok. Děla se předháněla v ranách a boj jako takový byl velice dynamický. Bojiště bylo oživováno mrtvými a raněnými. Jenom naše jednotka byla rozstřílena rozbita nebo propadla panice několikrát za bitvu. A i když původní scénář rozhodně nebyl dodržen díky aktivitě velících, jež jednali a nečekali na rozkazy shůry, byla ukázka, co se týče boje, více než dynamická a konečná logika bojových střetů byla také velice úspěšná. Prostě a krátce, i když bojiště bylo bez kulis a pyrotechniky podařilo se pro diváka předvést velice pěknou podívanou, jež si užila i naše pěchota.

Po samotné bitvě následovalo již tradiční večeřové obžerství, kdy porce kolena se špekovými knedlíky a zelím by zasytila více než jednoho vojáka, pro kterého byla strava vydána. Krásnou tečku za touto povedenou akcí byly noční střelby z děl přes temný Dunaj.

Fritz

Fotky zde: www.facebook.com/pg/apseron1805/photos/?tab=album&album_id=1340764636005072