Loučeň 2016

Pomyslným vrcholem organizačních schopností každého klubu vojenské historie je bezesporu uspořádání vojensko historické ukázky. I našemu klubu se tento pomyslný Mont Everest povedlo dobít. S nápadem uspořádat ukázku v malebném okolí zámku Loučeń přišel Radim Zakoutský. Vedení zámku Loučeň bylo nápadem nadšeno na čemž kromě našich geniálních nápadů měly nemalou zásluhu jistě i rodinné vazby klanu Zákoutských, neboť kastelánem zmíněné památky je bratr Radima. Akce byla pečlivě zplánována a jako námět byla vybrána Bitva o město Huningen v roce 1796 kde se předchozí majitel zámku Loučeň vyznamenal a dosáhl jedno z mála vítězství proti vojskům revoluční Francie. Datum akce bylo 23-25.září 2016

Stavební skupina dorazila na místo konání již ve středu. Od čtvrtka se naplno rozběhla intenzivní stavební činnost. Na bojišti se objevily reduty a zátarasy a krásná zahrada zámku najednou začala připomínat bojiště. Díky nadšení našich členů se podařilo bojiště připravit už v pátek. Jednotky se začaly sjíždět v pátek večer. Zelený trávník pokryly bílé plachty stanů a z ohnišť stoupal dým. Večer byla na zámku uspořádána štábní bitva pro velitele jednotek. Velící se shromáždili v určených historických komnatách a na předem připravených mapách začali vést bojové operace. Jeden taktický manévr stíhal druhý a velitelé se překonávali ve svých nápadech na obelstění protivníka. Oko historikovo nezůstalo suché. Po dobojované bitvě se velitelé rozloučili s krásnými komnatami zámku a odešli nocovat do poněkud skromnějších stanů.

V sobotu byl den vyhrazený pro hlavní ukázku. V přilehlém amfiteátru probíhal doprovodný program. Jenom tento samotný by vydal na vlastní článek, ale protože nechci unavovat oko čtenářovo tak jenom ve zkratce. Diváci mohli vidět šermířské souboje, výcvik jednotek , ukázky z dobového lazaretu, dobovou módní přehlídku jež byla uspořádána naší členkou Martinou Mrázkovou a na závěr dne i koncert francouzských bubeníků. Divák měl neustále na čem nechat oko spočinout.

Hlavní boje vypukly odpoledne, a postupující spojenecké jednotky byly masakrovány výstřely obránců. První útok skončil zmiňovaným masakrem. Přesto byl útok obnoven a i přes strašlivé ztráty se podařilo dobýt první reduty. Odtud jsme obrátili ukořistěná děla a začali odstřelovat samotné město nad kterým se hrdě třepotala francouzská vlajka. Útok na město se obráncům podařilo po dvakráte odrazit, ale vojáci spojeneckých sil se nevzdávali a nakonec se jim podařil průlom do hlavního opevnění protivníka. V následujícím boji muž proti muži zvítězily naše bodáky a město bylo dobyto. Zbývalo už jenom dobýt samotnou pevnost, která hlídala most ale to byl úkol na nedělní dopoledne.

Po bitvě jsme se večer shromáždili a za zvuku bubnů šli vzdát čest k pomníku padlých vojáků od námi prezentované bitvy. Doprovázeli nás na koních i vítězný kníže se svojí  kněžnou. Musím konstaVvat, že ač nejsem příznivce pomníkových podujetí, tak proslov knížete a kněžny v mihotajícím se světle zapálených loučí patřil opravdu k těm silnějším zážitkům. Po návratu do zámecké zahrady byli všichni zúčastnění vojáci a jejich něžný doprovod pozváni na večerní banket, jež se pořádal před zámkem. Banket uspořádaný v režii našeho klubu byl opravdu bohatý a pod tíhou pochutin se prohýbaly stoly. Lihové nápoje tekly proudem a nálada byla více jak příjemná.

Nedělní ráno bylo ve znamení posledního boje. Spojenecká vojska se musila probít přes vysoký most a dobýt samotný zámek. Čestná úloha vstoupit na most připadla naší jednotce. Postupovali jsme neohroženě a přesná palba obránců si vybrala svou daň. Ale přes naše mrtvoly přešli Rakušané a svými bodáky otevřeli cestu do srdce zámku. Obránci se ještě snažili bránit, ale převaha našich zbraní byla zdrcující. V takové situaci nabídli obránci kapitulaci pevnosti. Před nastoupenými vítěznými vojáky po té defilovali stateční obránci pevnosti, jež po čestné kapitulaci opouštěli pevnost.

A se zvukem mizejících bubnů končila i naše akce. Na závěr snad jenom několik statických údajů. Počet diváků 1500, počet účastníků 120, počet děl 5 a počet spokojených lidí z akce, doufám že, všichni. Všem kteří se na této akci podíleli a jež jsem jmenovitě neuvedl se omlouvám, a zároveň jim skládám velký dík, protože přátele bez Vás, co jste se podíleli na organizaci a zabezpečení akce, by to opravdu nemohlo dopadnout tak dobře, jak to dopadlo.

Fritz