Jolka

Oslavy nového roku 7. roty

Jak je zvykem u našich východních sousedů, tak se oslavy příchodu nového roku odehrávají díky poněkud jinak koncipovanému kalendáři v termínu, kdy my obyvatelé České kotliny prožíváme první dny nového roku.  Věrni této zajímavé Ruské tradici, jsme se i my rozhodli zmást prohnilé západní imperialisty a uskutečnit oslavy nového roku až v lednovém datu. Jako nejbližší možný termín byl vybrán sobotní večer 14. ledna.  Oproti minulosti jsme nejpalčivější problém a to kde za cenu mírnou akci uspořádat, vyřešili poměrně brzy. Díky pomocné ruce jež nám poskytli skauti ze Žebětína jsme mohli využít jejich novou základnu, která je umístěna v bývalém objektu mysliveckého sdružení.  Oproti prognostikovanému globálnímu oteplení bohužel do našich krajů zavítal děda Mráz v plné síle. Tato skutečnost způsobila kalamitní stav zapůjčené nemovitosti v oblasti zásobování vodou. No nezbylo než využít dopravních prostředků a v barelu dovést na místo konání tuto životadárnou tekutinu.  Tato drobná nepříjemnost, ale nemohla narušit plánovanou akci a naši zocelení členové a jejich neméně zocelené partnerky byli s touto drobností srozuměni.

Sobotní dopoledne jsem strávil přípravami sálu v němž se měla oslava pořádat. Mnou dodaná bílá prostěradla zútulnila stoly a rodinný porcelán ozdobil velitelský stůl. Krb byl zapálen a z přinesených samovarů začal brzy stoupat dým. Další skupiny, jež se probily zasněženou krajinou , přispěly k zútulněni sálu a tak nám vbrzku nechyběl ani krásný stromek, který zdobila ukázka tvořivosti našeho velitele v oblasti vánoční výzdoby. Zde bych rád vyzdvihl práci hlavního vyzdobovacího manažera Bruna, jenž sice byl pozván jako čestný host, ale práce odvedl více než nejeden řádný člen. Pod jeho odborným vedením byly vbrzku pokryty chvojím nejen stěny, ale i přítomné záclony.

V takto vyzdobené místnosti jsme se tedy v sobotu odpoledne sešli. Ale jak praví jedno moudré přísloví nejprve práce a potom zábava. I my jsme se tím řídili.  Využili jsme toho, že jsme pod příslibem alkoholového dýchánku nalákali členy klubu pod jednu střechu a uspořádali jsme sněm jednotky i klubu. Nebudu čtenáře týrat nudou poradního procesu. Mohu však říci, že po dvou hodinách jsme doschůzovali  a mohla vypuknout ta pravá zábava. Ze stolů zmizely poslední nedobové věci. Vojáci se řádně ustrojili a na bílých ubrusech se zaleskly křišťálové skleničky určené pro slavnostní přípitek.  Mísy byly naplněny pirohy, masem, sýry a dalšími pochutinami.  Z válečné kořisti (manželčina věna) jsem prostřel na stříbře pro velení a hlavního čestného hosta večera. No a pak jsme netrpělivě čekali právě na hostův příchod.

Jeho Carské veličenstvo jež poctilo naší jednotku svou přítomností bylo ohlášeno slavnostní salvou. Místností zazněla ruská hymna a Car vší Rusi zasedl do čela slavnostně prostřené tabule. Car připil na nový rok a po přípitku proběhla krátká modlitba. Poté se už mohlo hodovat. Mezitím proběhlo podle dobrého ruského zvyku pár dalších přípitků. Musím říci že carské veličenstvo nás i sebe opravdu nešetřilo. Po hlavním chodu následovalo rozkrojení zákusku jež připravila Martina a který jako první nakrojil sám Car. Po jídle předal panovník ocenění vojákovi s největším počtem bojových operací za minulý rok. Byl jim Michal Vitík. Z rukou Cara obdržel vázanou knihu s historií Apšeronského pluku. Poté proběhl slavnostní nástup, kde byl vyhlášen rozkaz a jmenovaní vojáci obdrželi pochvaly za své činy v uplynulém roce. Byli to Filip Benda a Jan Přecechtěl.  Nakonec Car dobře naladěn z probíhajících oslav udělil osobní odměnu Veliteli jednotky a jeho zástupci. No a poté mohla zábava vypuknout naplno.

Slavilo se, jedlo a pilo do brzkých ranních hodin. Opilci byli zodpovědní a nezlobili, nýbrž se spořádaně vytráceli do svých spacích destinací. A zbylí jedinci udržovali vysokou úroveň zábavy zpěvem písní a hraním na různé nástroje, mnohdy i hudební. Když kolem půl čtvrté i poslední vytrvalec ulehl, setmělou místností se ozývalo jenom praskání ohně a chrápot spáčů. Ráno začal úklid a po nasazení všech sil a prostředků se podařilo vše uvést do původního stavu do desíti hodin dopoledne. Pak už se zbývalo rozloučit s posledními věrnými a rozjet se do tepla svých domovů. Takže přátelé příští rok na shledanou.

Fritz

Fotky zde www.facebook.com/media/set/?set=a.1209648832449987.1073741858.480531545361723&type=1&l=d5a5a5e0cc